Bílí aligátoři, kajmani, krokodýlové a gaviálové

Nezvykle zbarvená zvířata vždy budí zájem veřejnosti. Bílé zbarvení svou atraktivností předčí všechny ostatní barevné odchylky a je způsobeno dvěma odlišnými faktory. 

První skupina bíle zbarvených zvířat jsou albíni – zvířata, která mají geneticky založenou ztrátu melaninu. Jsou celá bíle zbarvená a mají žlutooranžové až červené oči v závislosti od stupně jejich prokrvení. Albinotické zbarvení je geneticky recesivní vloha, často spojená s dalšími recesivními, pro život zvířete obvykle znevýhodňujícími faktory, takže jsou albíni mnohdy méně vitální.

Druhý faktor způsobující bílé zbarvení je leucismus, což je porucha ukládání barviva v kůži, srsti eventuelně v peří nebo šupinách. Jedinci jsou světle zbarvení, mají ale zachovanou pigmentaci očí, které jsou mandlově hnědě až modře zbarvené. U částečného leucismu může být zachována kresba zvířete, nebo její část.  Leucismus  je polymorfní genetická porucha a může mít různé projevy i v průběhu života leucismem postiženého jedince, kdy se podíl bílé barvy na těle zvířete s věkem zvyšuje ( typické např. pro plemeno koní – starokladrubského bělouše, kde se leucismus projevuje tím, že hříbata se rodí tmavá a postupně vybělují). 

Albíni a leucíni existují i mezi krokodýly. Nejznámější a nejpopulárnější jsou albíni aligátorů severoamerických ( Alligator mississippiensis), kteří se poprvé objevili v roce 1992 v hnízdě divoce žijících aligátorů poblíž New Orleans. Licencovaný sběrač aligátořích vajec Gerald Savoie, který hnízdo s albíny aligátorů objevil, předával albinotická mláďata chovatelům aligátorů až do roku 2005, kdy hurikán Katrina toto hnízdo zničil. Většina albínů byla předána světoznámé Alligator farm and ZOO St. Augustin, která část z nich dál distribuovala formou pronájmu nebo prodeje. Během více než deseti sběračských sezon bylo nalezeno více než sto vajec, z nichž se vylíhli albíni.  Albinotičtí aligátoři jsou bohužel postiženi menší odolností a vitalitou, řada z nich uhynula v prvních deseti letech života a i plně vzrostlí albíni aligátorů mnohdy náhle umírají v důsledku nedostatečné činnosti jater. To byl případ i tří dospělých albínů  aligátorů, dovezených do Evropy po roce 2010 ( jeden do Alligator Action Farm ve Frankfurtu nad Mohanem a dva do Krokodýlí ZOO Protivín). Úspěšnější v chovu albínů byli chovatelé, kteří si pořídili mláďata odchovaná od rodičů albínů pocházejících z volné přírody, která jsou chována aktuálně v Alligator Bay St. Michel a na krokodýlí farmě Civaux ve Francii.

V současné době, konkrétně v prosinci 2016 bylo importováno několik mláďat albinotických aligátorů odchovaných u privátního chovatele na Floridě do Evropy, z nichž jedno je v chovu Krokodýlí ZOO Protivín.

V roce 2016 se povedlo odchovat i leucistické aligátory, jichž bylo pouze dvanáct na světě, ale přesný počet narozených mláďat nebyl zveřejněn. Tito aligátoři jsou nesmírně atraktivní, kromě bílého zbarvení mají modré oči a někteří z nich i modrohnědé skvrny na těle. V současné době nejsou v Evropě chováni, nejznámnější expozice čtyř velkých leucistických aligátorů je na farmě Gatorland v Orlandu na Floridě.

Kajmani jsou vzhledem ke své menší velikosti častými chovanci u privátních chovatelů i v zoo, kde se často po generace odchovávají a díky příbuzenské plemenitbě se častěji nachází barevné mutace. V posledních letech se objevili albinotičtí i leucističtí jedinci v privátních chovech u kajmanů brýlových ( Caiman crocodilus) v Brazílii a v USA a kajmanů trpasličích ( Paleosuchus palpebrosus) v USA a Německu. Poměrně často se objevují albíni u kajmanů žakaré ( Caiman yacare) na farmách v Argentině, dva dospělí albinotičtí kajmani tohoto původu jsou vystaveni v thajské krokodýlí farmě Samutprakan v Bangkoku.

Na téže farmě můžeme pozorovat i chovnou skupinu albinoticky zbarvených krokodýlů siamských ( Crocodylus siamensis), kteří se zde rozmnožují a jsou v současné době chováni i v některých západoevropských zoologických zahradách. 

Leucitické krokodýly mořské ( Crocodylus porosus) také najdeme v Samutprakanu, jsou krásně bíle zbarveni, ale mají zachovanou černou kresbu na těle. Krokodýlové mořští jsou dlouhodobě chováni na mnoha farmách v zemích púvodu, leucističtí krokodýlové se rodí nejenom v Thajsku, ale také na farmách v Austrálii, Indii a v Indonésii. Na Borneu žil leucistický krokodýl mořský v nedávné době i ve volné přírodě, dosáhl velikosti čtyřiapůlmetru, ale spíše než jako bílý krokodýl proslul jako lidožrout a byl zastřelen. Více než pěti metrů délky dosáhl leucisticky zbarvený samec mořského krokodýla v ZOO Wilhelma ve Stuttgaru, který byl jedním z mnoha bíle zbarvených krokodýlů mořských chovaných v Evropě. Kromě krokodýlů mořských se objevili na krokodýlích farmách i leuciisticky zbarvení jedinci u krokodýlů Moreletových (Crocodylus moreletii) v Mexiku a u krokodýlů nilských ( Crocodylus niloticus) v Zimbabwe.

Zatímco u aligátorů, kajmanů a krokodýlů je bílé zbarvení relativně časté u poslední skupiny krokodýlů – u gaviálů -  je tato odchylka velmi vzácná. V současné době dokonce u gaviálů indických ( Gavialis gangeticus) není znám žádný takový jedinec, u gaviála sundského zvaného také jako tomistoma ( Tomistoma schlegelii) byli doloženi pouze tři jedinci leucistické formy. Dva byli chováni na již ze shora jmenované farmě Samutprakan v Thajsku, kteří ale již uhynuli, poslední jedinec tohoto zbarvení je chován v Krokodýlí ZOO Protivín, aktuálně se jedná o světový unikát. Leucistická samice tohoto gaviála je obdobného zbarvení jako leucíni krokodýla mořského, tj. má na bílém těle zachovanou černou kresbu. Tento gaviál patří mezi leucíny, u kterých se podíl bílé barvy věkem zvyšuje, je proto otázka, zda časem nevybělí i reziduální tmavá kresba na hřbetě a ocase tohoto krásného krokodýla.